Sekce: Výjezdy 2015

Drahelčice - Kralupy - Mělník - Račice - Litoměřice - Ústí nad Labem - Děčín - Hřensko - 195 km

15. - 16. 8. 2015 - Prázdniny se rychlým tempem blíží ke konci. Téměř každý víkend se různý počet členů cyklistických nadšenců z Drahelčic vydává na kratší či delší tripy a tak bylo načase vymyslet něco nového - víkend na kolech. Cíl zněl jasně - zdolat České Švýcyrsko, a to konkrétně Hřensko.

Tentokrát byl sraz již v 7 hodin, cesta před námi byla dlouhá a nebylo tedy proč otálet. Millhouse, Kazach, Prochy, Suly i Helča se po tradiční společné fotografii vydali směrem na Úhonice, Dobrovíz, Tuchoměřce, Velké Přílepy až do Libčic nad Vltavou. Tady jsme měli chvíli čas, než pro nás z druhého břehu připlul přívoz a dopravil nás do první občerstvovací stanice - hospůdky v Máslovicích na břehu Vltavy. Bylo zhruba půl desáté a v nohách jsme měli již 36 kilometrů. Všichni členové výpravy zatím oplývali dobrou náladou a dostatkem sil.

Po krátkém posezení se naše cesta ubírala směrem do Kralup nad Vltavou. Sluníčko opět hřálo, kilometry ubíhaly a některým z nás docházely tekutiny. Zastavili jsme ve vesničce Nové Ouholice, kde jsme se posilnili výbornou sekanou. Suly, vybavený obloženými houskami z domova, se po chvíli vytasil s trsem pěti banánů, že prý nám veze svačinu. Po cca. 42 kilometrech byly banány v lehce vařeném stavu a kupodivu Kazach byl jediný, kdo jim neodolal.

Opět plni sil jsme šlápli do pedálů a cesta zase utíkala. Tady už stezka vedla téměř výhradně po břehu Vltavy. Projeli jsme Vraňany i Lužec, až jsme zakotvili v zooparku Zelčín v restauraci U Bedřicha. Kazach dostal nepřekonatelnou chuť na bramborové šišky s mákem, ale Prochy mu tento nápad rezolutně zakázal. Rozkaz zněl jasně, jíst se bude až na osmdesátém kilometru. Kazach sice začal remcat, a zdaleka ne naposledy, ale šišky si neobjednal. Millhouse se Prochym a jeho časovým itinerářem nenechal rozhodit a s naprostým klidem si objednal gulášovou polévku. To samozřejmě Kazacha na chvíli opět rozohnilo. Se zhruba 58 kilometry v nohách jsme se rozjeli dál.

Naší další metou byl Mělník. Od Zelčína už to nebylo daleko, a tak jsme se už zanedlouho proháněli po Labské cyklostezce. Další občerstvovací stanicí bylo odpočívadlo Horní Počaply, kde byl u vody příjemný kiosek. Martin s Helčou už plánovali, jak se zastaví ve vodáckém a veslařském areálu Račice a vyfotí se tam, což se jim za asi čtvrt hodiny opravdu podařilo. Zbylí kluci jeli dál a navigace se opět ujal Prochy. Náš nový trasér nás svedl z cesty a my se ocitli v pískovně v Dobříni u Račic. Tentokrát začal držkovat Suly. I přes jeho řeči, že nechápe, jak si Prochy může myslet, že tohle je cesta, jsme se nevraceli a pískovnu projeli. V tuto chvíli jsme začali plánovat oběd.

Kousek před námi už byla Roudnice nad Labem. Na radu kudy k náměstí, kterou od místního pána získal opět Prochy, jsme se vydali po dlážděné ulici do kopce. Z konce našeho peletonu se ozývaly Sulyho protesty, že náměstí prostě nemůže být na kopci. Na vrholku jsme zjistili, že měl Suly pravdu. Ten už s námi ve skupince nebyl. Cestou z kopečka zase zpět dolů jsme ho našli jak svačí již asi počtvrté uvařený banán. Náměstí jsme po chvíli objevili, to ovšem nevyřešilo náš oběd. Po několika neshodách, kterou hospodu zvolit, jsme se nakonec ani nedohodli - Suly a Prochy odjeli na zmrzlinu a Helča s Millhousem a Kazachem projeli Roudnici a vydali se směrem na Vědomice. Tady měly stánek s očerstvením, kde někteří z nás konečně poobědvali. Na scénu přišlo i rozebírání předchozích zaváhání při hledání cesty. Suly byl v krizi, pravděpodobně nejen fyzické, ale i psychické a dával to Prochymu značně najevo. My ostatní se bavili. V tuto chvíli jsme již měli překonanou hranici 100 kilometrů. Jeli jsme dál.

Minuli jsme několik malých vesnic. Kazach chtěl zastavit na pivko, ale to neměl Prochy v rozvrhu cesty. No a co mohlo následovat - Kazach začal nadávat, že mu už zakázal jíst, teď zase pít. Nakonec jsme zaparkovali v Nučnicích, kde jsme dali pítí, někteří jídlo, kafe či zmrzlinový pohár. U našeho stolu bylo stále veselo. S chutí jsme poseděli a po 116 kilometrech si rádi odpočinuli. Nedaleko před námi byly Litoměřice. Počasí se stále nekazilo a my mohli dál vychutnávat pohled na okolní krajinu. Na Sulyho přišla další krize. Heslo dne "Jedeme za Prochym" už bylo otřepané. Ujalo se nové… "Řeklo se bez bab a jede s námi Suly". S dobrou náladou u většiny z nás jsme projížděli Litoměřicemi. Tady jsme potkali Tomáše, který jel s kamarády na kolech z Drážďan. Prohodili jsme pár slov a vyrazili hledat kemp, kde bychom přenocovali. Na Tomášovo doporučení jsme dojeli až do cyklokempu Loděnice.

Cestou jsme ještě zdolali několik kopečků, kde společně se Sulym nadával už i Kazach. Ale cíle jsme dosáhli. Krátce po osmé hodině a po 138 kilometrech jsme kola uklidili a šli se ubytovat. Shodou náhod se v areálu cyklokempu konala zábava s živou hudbou, a tak bylo o program postaráno. Zpívalo se, tančilo, Millhouse si dokonce zahrál i na koště. V průběhu noci či brzkých ranních hodin jsme se postupně odebrali ke spánku. První den byl za námi.

Ranní probuzení pro nás nebylo povzbuzující. Pršelo. Posnídali jsme výbornou česnečku a čekali, zda se počasí umoudří. Nakonec jsme se před jedenáctou hodinou vydali na cestu. Sluníčko sice nevylézalo, ale alespoň déšť ustal. Ústím nad Labem jsme projeli zanedlouho. V těchto místech byla cyklostezka téměř bez civilizace. Na občerstvení jsme museli dojet až do Děčína. Tak jsme si dali nejen nápoje různých druhů, ale i zmrzlinu. Do Hřenska nám zbývalo necelých 18 kilometrů.

Při příjezdu do Hřenska se nám před očima rozprostřela krásná krajina plná skalnatých útvarů. Pěšky jsme se vydali Edmundovou soutěskou k lodičkách. Celou cestu se bylo na co koukat. Millhouse, Kazach a Suly na dolním přístavišti nastoupili do lodičky. Prochy a Helča se vydali po svých zpět do centra Hřenska. Zhruba po hodině se kluci vrátili. A právě v tu chvíli přišla bouřka a průtrž. Schovali jsme se do restaurace penzionu Klepáč. Protože nepřestávalo lít jako z konve, zkusili jsme zjistit, zda by nás do Děčína nevzal autobus. To se nám podařilo.

V Děčíně jsme koupili lístky na vlak. Do odjezdu jsme měli ještě dost času, tak jsme zašli do nádražní restaurace. Těsně před odjezdem se nám donesla nepříjemná informace, že náš rychlík byl zrušen. Dostali jsme od paní pokladní nové pokyny, jakým způsobem se dostaneme do Prahy. Nastoupili jsme do osobáku do Ústí nad Labem, kde opět po asi hodinovém čekání bude připraven vlak směr Hlavní nádraží v Praze. V průběhu cesty osobákem nám paní průvodčí oznámila, že se v Děčíně našel vlak, který nahradil náš zrušený rychlík, ale nikdo nám to neřekl. Museli jsme doufat, že se s ním v Ústí nemineme. Naštěstí se nám podařilo do něj přestoupit.

Jelikož lístky na vlak zařizoval Prochy, opět se na jeho hlavu snesla vlna kritiky, že je to jeho vina, že neumí koupit jízdenky a že to prostě celý špatně domluvil. To už jsme ale měli jistotu, že se nám podaří ještě v neděli dorazit do Prahy. Cesta metrem už nebyl žádný problém. Pršet taky nezačalo, a tak jsme ze Zličína na kolech během chvilky dojeli do Rudné. V Hořelicích jsme udělali závěrečnou fotku a každý jsme se rozjeli směrem k domovu.

Víkend byl za námi. I přes několik bezvýznamných krizí a neshod jsme si společně strávené dva dny užili a byli jsme rádi, že se nám podařilo dosáhnout tíženého cíle…Hřenska.
Bajk

Helča

Millhouse: "Moc hezky napsaný článek, pod který se mohu jen podepsat. Jak bylo výše napsáno, pár bezvýznamných krizovek bylo, ale ty k tomu prostě patří, stejně jako kopečky k cyklistice :-). Důležité bylo, že jsme se společně ve zdraví a jako kamarádi vrátili.
Výjezd byl super a nebál bych se podniknout něco podobného znova. Myslím, že po čase bude na co vzpomínat.... :-)))) Aloha "

Účast: Millhouse, Kazach, Prochy, Suly a Helča