Sekce: Výjezdy 2015

Drahelčice - Unhošť - Velké Přítočno - Kladno - Srby - Kamenné Žehrovice - Družec - Dolní Bezděkov - Poteplí - Malé Kyšice - Unhošť - Hájek - Drahelčice - 63 km

4. 7. 2015 - Do Čech přišla tropická vedra. Bazény na zahradách a koupaliště lidmi jen hýřily, ale my jsme nechtěli zahálet a vyjeli jsme na kola. Při srazu na hřišti jsme začali řešit, kam pojedeme. Vzhledem k teplotě a pálícímu slunci Míla naplánoval lehkou trasu přes Kladno k povodí Kačáku. Nenáročná trasa a navíc lesem byla pro tento den vhodnou volbou.
Krátce po jedenácté jsme vyjeli. Ne z Drahelčic, ale pouze ze hřiště, protože hned Míla píchnul. U Zděndova domu si defekt opravil, kolo nafouknul a mohli jsme konečně vyjet. Cesta nám ubíhala a než jsme se nadáli, už jsme seděli na Hájku. Nedalo se nic dělat. Bylo vedro a pitný režim se dodržovat musí. Dál jsme jeli přes Červený Újezd, Unhošť, Velké Přítočno až na Kladno. Po krátkém dohadování u mapy - a rozhodně ne posledním - jsem vyjeli směrem ke Sletišti. Tam jsme se napojili na cyklostezku 017. Po chvíli nám došlo, že jsme si mírně zajeli a napojit na cyklostezku jsme se měli již dříve. No ale trasa v tuto chvíli byla jasná a tak nám zajížďka nevadila. Příjemná lesní cesta nás dovedla až do Srb do restaurace Racek. Po krátkém zchlazení našich těl studenými nápoji jsme vyjeli hledat cestu podél Kačáku.
Kolem Turyňského rybníku se nám jelo krásně. Cesta ubíhala i dál, jen jsme po nějakém čase zjistili, že to asi nebyla ta cesta, kterou jsme chtěli jet. Heslo dne "Jedeme po červený" nás ale neodradilo v tom, abychom jeli dál. V Doksech přišlo další zkoumání místní mapy. Lehce nervózní pjezident právě dostával alergii na obrázky typu mapa či plánek. Cestu jsme našli. Teda v tu chvíli to tak vypadlo. Šlápli jsme do pedálů a další zastávkou byl Družec. Tady jsme najeli na místní louku, samozřejmě špatně. To nám došlo až na jejím konci, kdy jsme téměř vjeli na soukromý pozemek. Tak zase zpátky. Opět se nám podařilo najít červenou turistickou značku. To jsme ještě nevěděli, že to bude spíše na škodu.
Značky nás dovedli do lesa mezi Družcem a Dolním Bezděkovem. Člověk by řekl, že když je Dolní, že cesta bude z kopečka. Ale kdepak. Kopečky tu sice byly, ale tak prudké, že jsme všichni kola táhli přes kameny a kořeny směrem vzhůru. To už nebyl pjezident lehce nervózní, ale téměř nepříčetný zlostí. Zprvu nemluvil vůbec. Když kopce nekončily a vrchol lesa byl v nedohlednu, to už nadával z plných plic. Lehce ho uklidnilo, že po vrcholku lesa už se nedá jet dál směrem vzhůru, že nás tedy čeká sešup dolů. No ale ten byl také tak prudký, že část cesty jsme kola stejně vedli. Naštěstí v dohledu už byl Dolní Bezděkov a tak snad bylo kopcům konec. To však Zděndovi na humoru nepřidalo. Potřeboval občerstvení. Toho jsme se všichni dočkali až v restauraci U Netopýra v Poteplí.
Studené pití po takovém výstupu bylo osvěžující, ale už nám kručelo v břiše. Vydrželi jsme do restaurace U Kozla v Malých Kyšicích. Všichni jsme se na jídlo vrhli bez zbytečných okolků. Na kola se nám dál moc nechtělo, ale nezbylo nic jiného, než dojet domu. Za vidinou cíle u Jarouška na hřišti jsme šlapali a šlapali, pjezident už nenadával, a my se cestou kolem Suchého mlýna dostali do Unhoště a odsud až do Drahelčic. Jarouškovo cinkání zvonečkem většina z nás slyšela moc ráda.
Ráno to vypadalo na pohodový výlet po rovinkách. Ale jak říká Millhouse: "Kopečky jsou kořením cyklistiky", tak jsme si dnešní trip pořádně okořenili.

Helča

Účast: Millhouse, Kazach, Suly a Helča